Varšava

Varšava byla asi posledním evropským hlavním městem, do kterého jsme přicestovaly vlakem. Cestování vlakem je můj nejoblíbenější způsob dopravy společně s letadlem a bylo by fajn udělat si takový rail trip po Evropě, ale vzhledem k cenám jízdenek si myslím, že další cesty budeme podnikat letadlem. Ve Varšavě jsme byly tři dny na začátku května. Raději si na poznávání měst a míst nechávám delší dobu, ale tentokrát to nebylo možné.

Varšava je zvláštní, prostorná i útulná, okázalá i neutěšená. Hlavní dojem, který jsem si z tohohto polského města odnesla, je rozhlehlost. Když jsme vyšly z budovy hlavního vlakového nádraží, překvapila mě široká a dlouhá třída, která se táhla po pravé straně nádraží a kterou protínala druhá třída, stejně tak rozlehlá. Rozhlehlost velké křižovatky umocňuje varšavská rovina, díky které můžete vidět do dáli. Na levé straně od nádraží bylo nemožné přehlédnout Palác kultury a vědy postaveného ve stylu socialistického realismu. Pro někoho je tahle budova ošklivá, což možná souvisí i s její socialistickou historií, mně se ale narozdíl jiných budov vystavěných za minulého režimu docela líbila.

Z Varšavy se mi nejvíc líbilo historické centrum, ve kterém jsme nakonec strávily první večer a celý druhý den. Až 85% města bylo za druhé světové války zničeno, a tak je i historické centrum z velké části vystavěné nově, dle původních architektonických a urbanistických plánů. Určitá novost a nehistoričnost je tam dle mého názoru znát. I když je centrum malebné, budovy jako když ztratily specifickou atmosféru, tolik typickou například pro pražské Staré město nebo pro lisabonské uličky v Bairro Alto.

Líbila se mi však živá energie centra města a rozlehlost hlavního Zámeckého náměstí před Královským hradem, které bylo k večeru plné korzujících a posedávajících lidí.

 

Zvláště odpoledne a na večer byla rušná ulice Nowy Swiat, plná kaváren, restaurací, hospůdek a barů. Právě tam jsme objevily polský řetězec kaváren Green Cafe Nero, kde mimochodem dělají výborné kafe, a také koblihárnu, kde jsem ochutnala snad ty nejlepší koblihy 🙂 (více o tom jak nám chutnalo ve Varšavě jsem psala zde).