Ljubljana

Ljubljana mě mile překvapila a rychle jsem si ji zamilovala. Tohle docela malé hlavní město Slovinska má takové nezapomenutelné kouzlo. Kdybych měla vybrat jedno slovo, které by charaktrizovalo Ljulbjan, byl by to klid. Ljubljana je malebným, poklidným městem. Není ani moc velká, ani malá a lidé tu jsou neskutečně přátelští. Do Ljubljany jsem se podívala se svoji sestrou minulý rok v červenci v rámci našeho plánu „než zemřeme, navštívíme všechna hlavní města Evropy.“

Jely jsme tam vlakem (z Pardubic se dvěma přestupy) a na místo dorazily večer, když už se stmívalo. Ubytovaly jsem se v hostelu Tabor, který jsem pár dní před odjezdem zarezervovala na booking.com. Hostel slouží během akademického školního roku jako studentská kolej a já si díky tomu připadala jako studentka, což mi vůbec nevadilo 🙂

Když jsme si na recepci vyzvedly klíče od pokoje, nechaly jsme si uvnitř batohy a šly se projít podél řeky Ljubljanice, která protéká centrem města. Restaurace na náplavkách byly plné lidí a noční město mělo zvláštní, mnou dosud nepoznanou atmosféru. Nevěděla jsem, kam pocit, který jsem v Ljubljani měla, zařadit. Bylo tam něco jihoevropského, trochu ze střední Evropy a a pak ještě něco neidentifikovatelého. Chvíli jsme se procházely po náplavce a pak šly zpátky do hostelu, protože na nás padla únava.

Druhý den ráno jsme si naplánovaly prohlídku centra města a výstup na hrad. Píšu výstup, jako by šlo o nějakou velmi náročnou túru. Nicméně hrad je na kopci a pamatuji si, že tenkrát bylo opravdu horko, takže jsme byly rády, když jsme se vracely z hradu zpět dolů k řece.  A více už poví fotky 🙂